Login: Password:
Hlavní stránka » Fórum » Novinky » Nechtěná dovolená
stránky: 1
Drahy
  • Posts:
  • Reply #1  |  17-08-2010, 17:30:57
Dovolená. Každý si ji představuje úplně jinak. Někdo na pláži u azurového moře, někdo doma v klidu bez starostí, někdo v práci. Jsem ten poslední případ. Má dovolená je založená na zábavě jako u každého jiného smrtelníka. Má zábava se ovšem týká nějaké činnosti. Nemám rád nic nedělání a ležení na pláži ve vedru, čtení si bezduchých knížek nebo nic nedělání. Má dovolená se klidně může skládat z jedné klimatizované místnosti, počítače se spolehlivým internetem, záchodem a jídlem. S tím si naprosto vystačím a je to pro mě dovolená. Proč to sem vlastně píšu? Na jedné dovolené právě jsem.

Jelikož jsme neúplná rodinka, na dovolenou musí tedy s rodičem někdo z dětí. Sestra má brigádu a tak jsem zbyl já. Mám také povinnosti jako například tento server, programování a další open source projekty, ale vysvětlete to doma. „Furt jenom sedíš u počítače a nic neděláš, jedeš na dovolenou se mnou, nemám s kým jet a neumím anglicky a kamarádka nám ji zařídila dovolenou v rámci jedné soutěže cestovní kanceláře, kterou jsme vyhráli.“ – Tak vám nezbyde než si sebrat svých 5 švestek v podobě notebooku, nabíječky, pití, svačiny, mobilu a doufat, že se tam nebudete nudit, odmlouvat je zbytečné a nevhodné, v tomto případě by nastala situace citového vydírání a argumentů s počítačem. Tak vyrazíte a snažíte se všechno doma vyřešit, aby to v případě potřeby vydrželo bez vás, a modlíte se, abyste již byli zpátky. Letěli jsme do Turecka. Všechno bylo vlastně tak narychlo, že jsem to ani nestačil oznámit a vlastně jsem ani nechtěl (v mé nepřítomnosti na dovolené zaznamenáváme větší příliv hackerů). Nasedli jsme do letadla a najednou jsme tam byli. V dusnu plném lidí bez jediného větříčku. Dobře, byli jsme na místním letišti a tam dusno asi být může. To jsem však ještě netušil, že nás čeká 150 dalších kilometrů autobusem. Řidič si naštěstí vzpomněl, jak se zapíná klimatizace a na nářky spolucestujících ji nakonec zapnul. To už jsem si říkal, kam jsem to zase přijel. Uklidňovala mě myšlenka čtyř-hvězdičkového hotelu, kde jsme měli bydlet. Přijeli jsme na místo a čekali na pokoje. Ve společných prostorách nebyla klimatizace, vzduch horší než v sauně, ale třeba jim vypadl proud. Hned jsem vyndal mobil a zkoušel jsem wi-finu. Marně. Nejspíš mají kabely, v tom vedru a přes zdi hotelu by to tu asi blblo. Zpotili jsme se se všemi turisty čekající na pokoj a vytvořili jsme aroma, které by nám mohla závidět i rodinka skunků. Stále jsem měl před sebou myšlenku onoho vychlazeného pokoje a prvotřídních služeb čtyř-hvězdičkového hotelu. Po úmorných hodinách v sauně (recepce hotelu), jsme se konečně dostali do našeho pokoje. Spatřil jsem klimatizaci a snažil se jí zapnout. Zbytečně. Nešlo to. Po pár minutách jsme zjistili od rodinky, která jela s námi, že si musíme koupit ovladač. Takový krásný, na pohled drahý hotel a musí se platit za klimatizaci v takovém vedru v sezóně? No nejspíš ano. Ovladač jsme zakoupili a zapnuli jsme klimatizaci. Klimatizace fungovala asi jako právnička, která studovala rychlokurz v Plzni. Tedy téměř vůbec. Ovšem rozdíly teplot venku a v pokoji byly znát, byť byly jen o pár stupňů v 50 stupňovém vedru bez závanu větříčku a s obrovskou vlhkostí vzduchu. Proto jsem náš pokoj nazval „iglú“. Trefné a účelné z mého pohledu. Tento problém se po chvilce ukázal jako naprostá prkotina oproti těm ostatním. Hledal jsem zásuvku na internet, na který se připojím, ale marně. Nikde nic, wi-fi neznali ani co je, natož, aby ji tu měli. V náladě pod psa jsem si prohlížel náš pokojíček, ve kterém by si hověly maximálně sardinky. O sprchovém koutu, kde hadice tekla hůř než hadice při napouštění bazénu tu raději ani psát nebudu. Byl jsem tak vytočený, že jsem si chtěl najít na internetu komisi, která dává hotelům hvězdičky a poslat na ně nájemné vrahy nebo je mučit, aby vyzradily důvody, proč sakra tomuto hotelu dali hned čtyři. Bohužel, neměl jsem jak – internet tu přeci nejde. Hledal jsem další způsoby, jako přes mobil, ale to bych se nedoplatil. I sousedící hotely zklamaly. S internetem jsem se tedy rozloučil a držel za něj pár minut ticha. Co teď venku vedro, pokoj k ničemu, nedá se nic dělat. Už vím - jídlo. Jídlo jsme měli v rámci dovolené zdarma v podobě švédských stolů. Bylo toho hodně, zajímavě upravené, ale v tom vedru, kde jste se při prvním soustu zpotili tak, že jste se k dalšímu neopovážili, to vlastně bylo také k ničemu. Co teď? No co, užijeme si dovolené. Jídlo tu skutečně byla priorita a lidé se mohli cpát od rána do večera. Od snídané přes svačinky, oběd, svačinky, večeře a půlnoční polévka a bylo to na nich znát. Pokud jste si jeli na tuto dovolenou zasportovat a zhubnout tak to taky nemělo moc velké šance. Nudu jsme se snažili zažehnat všemi způsoby a tak jsme místní města jako Antalya nebo Alanya překřtili na Anália. Všem, kteří tato města navštívili, jsme říkali pan, paní nebo rodina Análů. Jedni takoví tam byli a už jsme jim jinak neřekli. Je to smutné, ale stali se předmětem změny nudy na zábavy. Moře i přilehlý bazén měli vyšší teplotu než okolní vzduch. Pokud jste se tedy chtěli osvěžit, museli jste z bazénu nebo moře vylézt. Ani místní černoši nepoznali rozdíl mezi člověkem mokrým z bazénu nebo totálně zpoceným. Jedno bylo jisté – ani v jednom případě se neosvěžil. Díky vysoké vlhkosti nic neschlo. Plavky, pot, zkrátka nic. Vodou z potů bychom mohli zásobovat Afriku celé roky jen z místního hotelu. Bylo ovšem zajímavé sledovat opačné děje. Když jsem vyšel z „iglú“ ven, zamlžily se mi brýle, i když jsem zvyklý na opačné chování. Led ve skleničkách se roztál dřív, než stačil vůbec pití zchladit. Voda tu nebyla pitná, museli jsme chodit tedy pro vodu mezi švédské pohoštění. Když už všechno ve čtyř-hvězdičkovém hotelu selhalo, co ještě zkusit? Místní dívky. Byli pěkné, místy až anorekticky vychrtlé (pokud nebyly z našeho hotelu), ale dalo se na ně dívat a i ony občas koukly očkem na vás, když zrovna nekoukaly na svého milence. Zde se projevovalo to, co si většina mužů přeje. Chtějí holku, která je chytrá jen natolik, aby věděla, že vy jste ten pravý. Pak už je to jedno a může být totálně vypatlaná, hlavně že je hezká a chce vás a nikoho jiného. Že se ráno vzbudí s obličejem na polštáři a málokdo pozná, že je to skutečné ona nebo že ve stáří bude hnusná a ještě blbá, v Turecku nikomu vrásky nedělalo. Nemám tu co dělat a tak píšu tento článek a doufám, že se hráči našeho serveru mají mnohem lépe než já. Našel jsem placený internet a tak sem jen hodím tento článek, než mě připraví o všechna eura, co nám ještě zbyla. Už se těším, až to bude za mnou, ale ještě musím trpět až do 22.8. Proto držte palce a doufejte, že se vrátím z pekla v celku. Zdar všem dovoleným v Turecku. Zdraví Drahy a pár upocených lidí, co mi tu zírají přes rameno na jednom placeném počítači s internetem.
stránky: 1
Forum Navigation: Jump To This Forum